HOMERECORDING.cz

Jak začít s domácím nahráváním 1

Následující

Někdo už s nahráváním začal a tenhle článek může rovnou přeskočit. Budu tady psát pro ty, co by chtěli vstoupit do pro ně zatím španělské vesnice jménem “domácí nahrávání”.


Co budu pravděpodobně nahrávat?

Tuhle otázku by si měl položit každý hned na začátku cesty. Je rozdíl, jestli jsem elektro-popová zpěvačka, nebo metalista, který chce dělat svoji muziku, ale nemá k dispozici žádné spoluhráče. Případně jestli jsem členem kapely, která za sebou už nějakou nahrávku má (nebo nemá). Je několik druhů potřeb muzikantů a každému se bude hodit něco jiného.


Co budu pro domácí nahrávání tedy potřebovat?

Počítač.

Je jedno, jestli chci Mac, nebo zda budu fungovat na Windows. Pro nahrávání je určitě potřeba nemít slabý procesor, mít dostatek operační paměti, obrovskou výhodou je SSD disk a důležité jsou také porty.

USB pro některé zvukovky, kde přenos není z nejlepších, ale určitě se to dá. Firewire rozhraní už přináší daleko rychlejší a spolehlivější přenos mezi zvukovkou, někdy nazývanou též Audio Interface, a počítačem. Posledním výkřikem doby je podle mých informací port Thunderbolt, který by měl přenášet data ze zvukovky do kompjůtru nejrychleji a nejspolehlivěji. Pokud nejsou prachy, postačí nám USB 🙂

V rámci financí a proto, že jsem měl na počítači jen USB, jsem zvolil….. USB 🙂

Externí zvukovka (nebo-li Audio Interface).

Se zvukovkou, která je naletovaná na základní desce vašeho počítače sice nahrávku pořídíte, ale bude stát za houby. Bude v případě nahrávání po stopách vznikat zpoždění (latence) a také bude ve zvukové stopě pravděpodobně dost nežádoucích pazvuků. Navíc toto řešení nabízí jeden, někdy až dva vstupy pomocí většinou malých jacků, které mají tendenci ztrácet kontakt. Takže potřeba určitě je i pro základní účely podívat se po nějakých externích zvukovkách.

Zvukovek trh nabízí několik druhů. Už v minimálním případě bych se podíval po nějaké, která má alespoň 2 kombinované vstupy jack 6,3 / XLR. Mimo to, když už, tak je lepší počítat do budoucna se vstupem pro MIDI. Později můžu potřebovat nahrávat např. klávesy, bubny, nebo jiné nástroje pomocí tohoto vstupu a je pak škoda měnit zvukovku. Dva vstupy zase umožňují nahrávat, světe div se, 2 různé věci najednou. Tedy např. kytaru a zpěv do dvou zvukových stop zvlášť. Také je dobré, aby zvukovka obsahovala tajemné tlačítko 48V, tedy fantomové napájení, které dodává šťávu některým druhům mikrofonů (kondenzátorovým), či DI boxům (taková krabička, co převede zvuk z jacka na XLR a ještě ho umí např. odzemnit a tím snížit šum).

Pokud už chci nahrávat více věcí najednou můžu zvolit 4 vstupy, 8 vstupů, nebo se dají zvukovky i zapojovat sériově za sebe a vstupy tak sčítat. Pro úplnost mluvím o analogových vstupech. Digitální a další možnosti řešit teď nebudeme. S osmistopou zvukovkou už se dají slušně nahrát i bicí. I když jindy si ukážeme i případy, jak nahrát bicí i s menším počtem mikrofonů. S 16 vstupy, tedy se dvěma zvukovkami a dostatečným počtem mikrofonů, jsme schopni nahrát komplet celou kapelu najednou. Pokud vychytáme přeslechy, tak i v celkem slušné kvalitě. Tento způsob ale moc nedoporučuji.

Pro schopnost nahrávat i komplet bicí jsem pořídil Focusrite Scarlett 18i20 2nd gen s 8 analogovými vstupy.

Focusrite Scarlett 18i20

Mikrofon(y).

Mikrofony dělíme základně na dynamické a kondenzátorové.

Dynamické mikrofony mají v kostce menší dosah, jsou tedy více kontaktní a eliminují množství přeslechů. Hodí se spíše na nahrávání nástrojů. Kytar, jednotlivých bubnů, ale nechá se i zpěv. Jsou případy, kdy se někomu prostě více hodí k hlasu a charakteru místnosti dynamický mikrofon a není problém ho pro nahrávání zpěvů použít.

Kondenzátorové mikrofony jsou citlivější, potřebují externí napájení. Tedy výše zmíněné tlačítko 48V. Pokud máte fantomové napájení pro více vstupů najednou, nemělo by to uškodit ani dynamickým mikrofonům v kombinaci s kondenzátorovými. Je však lepší, když fantom potřeba není, ho zbytečně nezapínat. Ani nevím proč, ale mám při tom pak lepší pocit 🙂

Kondenzátorové ještě mohou být “tužkové”, ty nejsou úplně vhodné na zpěv, ale spíše na některé nástroje, jako činely, nebo Hi-Hat. Dělají se i spárované dvojice pro nahrávání do sterea. Zvučí se tak třeba celek bicích zezhora a říká se tomu overheady. Nebo můžeme oba rozmístit do místnosti a dodat zvuku tzv. room, tedy zachytit přirozený dozvuk místnosti.

Další druh kondenzátorových mikrofonů jsou velkomembránové. Jsou citlivé a hodí se pro nahrávání zpěvu, nebo celků. Tedy např. jeden až dva přidám do místnosti k bubnům, abych si vytvořil stereo dozvuk, který charakter místnosti dokáže slušně přenést do nahrávky. Velká studia běžně rozmisťují několik párů různých mikrofonů na různá místa místnosti a dotváří zvuk, který pak působí jako “větší”. Pro nás ale v této fázi bude asi nejdůležitější zpěv. Pro ten se tento druh mikrofonů hodí nejvíc.

Pro lepší nahrávání zpěvů je dobré mít k velkomembránovému kondenzátorovému mikrofonu na stojanu i odpružený držák (někdy mu říkají pavouk) a pop filter, tedy taková ta punčocha před mikrofon, která má za vinu, že mi nahrávku dynamicky nezničí např. písmena “P” a “B”. Koupit k tomu všemu stojan doporučuji 🙂

Páskové, nebo lampové mikrofony zde pro jejich cenu asi rozebírat zatím nebudu.

Používám celou řadu mikrofonů, protože nahrávám občas komplet bicí, akustické nástroje, zpěvy. Na zpěv mi sedí kondenzátor Neumann TLM102, na bubny zase Péčková řada od AKG plus Shure SM57 a SM58. Tyhle shurky se dají použít na celou řadu dalších nástrojů. SM57 je legendární klasikou na nahrávání kytar. SM58 se zase neztratí na koncertech pro zpěvy.

Neumann TLM102

Kabel(y).

Ať už chceme nahrávat kytaru kabelem jack-jack, nebo zpěvy z mikrofonu pomocí kabelu s konektory XLR, musíme do rozpočtu zahrnout i kabel. Zvuk vám přenese i laciný kabel, ale pokud se rozhodnete na technice nešetřit, nedělejte to ani v tomhle případě. Tisíckrát vyřčené pravidlo, že nahrávka je jenom tak dobrá, jako je nejhorší článek nahrávacího řetězce je založena na těžce vydobytých zkušenostech lidí před vámi. Nemá cenu ho ignorovat.

Oblíbil jsem si značku Monster, ale i ta mě dokázala svou životností zklamat. Ideální je asi si je nechat vyrobit profesionálem na míru podle požadavků. A nechat si poradit.

Poslech.

Kvalitní poslech je hodně důležitý. Dobré reprobedny se hodí, když už si trošku tykáte s mícháním nahrávky. K nim vždycky při mixu zkoušejte i méně kvalitní poslechy, PC repráčky, nebo běžná sluchátka – pecky, nebo špunty. Zjistíte tím daleko více neduhů. Mít ale kvalitní repráky, co “nelžou” je pro mix a mastering alfa a omega.

Pro nabírání zvuků je dobré aby v místnosti nic slyšet nebylo. Jen nahrávaný zvuk. Zpěv, nebo kytara. Abychom dosáhli tiché místnosti a zároveň slyšeli hudební podklad, je nezbytné použít sluchátka. Uzavřená sluchátka přes hlavu přinesou určitě dobrý výsledek. Zvlášť když si připlatíte. Pecky bych používal spíše pro kontrolu poslechu při mixu. Otevřená sluchátka mají sice dobrý zvuk, ale použil bych je pro jejich špatné izolační vlastnosti také pouze na poslechovou část při mixu. Doporučuji tedy uzavřená sluchátka přes hlavu.

Používám malé studiové monitory Mackie CR3 a sluchátka AKG K72, Philips SHP1900 a kvalitní špunty AKG EO-IG955BS.

DAW

Nahrávací software. Někdy se mu říká také multitrack. Je to program schopný jak namapovat vstupy a výstupy, tak nahrávání několika stop najednou, či po sobě. Celkový zvuk všech stop se pak dá vzájemně nastavovat, rovnat hlasitosti a prohánět jednotlivé stopy, i skupiny stop, různými, laicky řečeno “efekty”. V dnešní době je to prakticky cokoliv, co kdy člověk pro zvuk vyrobil, jen je to napodobené počítačově. Tyto “efekty” se správně nazývají pluginy. Ještě správněji VST pluginy. Dovolují se zvukem dělat všechny ty věci, které s nimi dělají studia. Tyto pluginy, tedy malé zásuvné prográmky můžete instalovat do svého DAW i nezávisle na výrobci vašeho nahrávacího programu. Některé firmy nabízejí profesionální kvalitu zvuku a takové stojí také nemalé peníze. Pluginy mohou být např. kompresory, ekvalizéry, reverby, delaye, flangery, ladiče zpěvů (nebo jakýchkoliv zvuků), bicí triggery, simulace kytarových a basových aparátů, či složité masteringové procesory. Řekl bych, že prostě kompletně všechno. Často bývá v základnějších verzích jako bonus ke zvukové kartě.

Já používám Steinberg Cubase 9.5 Elements. S verzí dodávanou ke zvukovce jsem se nesmířil a na Artist, nebo Pro jsem prostě neměl. Cubase používá hodně profesionálních studií a tak se pak dají jednoduše posílat celé projekty. Když pak nejsem spokojený se zvukem, prostě to celé pošlu do studia, kde si s tím poradí lépe. Kvalita nahrávky ale samozřejmě začíná na náběrech. 

Steinberg Cubase 9.5 Elements


A hurá na to!

Teď už se jen naučit hrát a zpívat, složit pár pecek a můžeme se do toho pustit. Techniku máme. Znalosti rozšíříme v dalších dílech.


Následující

O nás Štěpán Soukup
Kytarista kapely zakázanÝovoce a frontman projektu Tommy Poser. 18 let aktivního domácího nahrávání, 4 roky zkušenosti ze studia Total Record a Underground studia.

Žádné komentáře. Buďte první!

Váš email nebude viditelný.